Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Ježíškova vnoučata – úsměv nestojí nic, ale udělá mnoho

1

Už minulý rok jsem nahlížela do seznamu přání v projektu Ježíškova vnoučata, bohužel téměř všechna přání byla splněna a tak jsem sledovala příběhy ostatních Ježíškových vnoučat. Letos mám svůj vlastní příběh, který je pro mne silný a chci se o něj podělit. Vybrala jsem si paní Ivu z domova v České Skalici, která si přála kosmetický balíček . Sama mám moc ráda kosmetiku a díky své práci jí mám doma víc než dost, tak proč neudělat někomu radost, když ji potřebuje víc než já….

Přání jsem si zarezervovala a myslela jsem, že ho paní pošlu přes DHL přepravu. Večer v posteli jsem povídala příteli, že budu posílat babičce z domova v České Skalici dárek. Ten se na mě chvíli díval nevěřícným pohledem a po chvíli ticha mi řekl, že pokud je možnost osobního setkání, tak tam dárek osobně dovezeme. Jupí, mám nejlepšího chlapa.

Do České Skalice to máme ani né  40 minut autem, přijeli jsme ke komplexu domovů Na Třešňovce. A v autě to na nás dolehlo, říkám si –  ty jo, já to asi nedám…vím, že jsem na tyhle situace cíťa. Na chodbě nás zahlídla paní pracovnice a volala na nás, jestli jsme Ježíškova vnoučata, přikývli jsme…Příteli naložila další balíčky do ruky (asi taky dárky od vnoučat) a šli jsme s paní do kanceláře, kde nás přivítala a ukazovala nám stohy dalších dárků, které pro seniory přišly a budou jim rozdány na společném štědrém dnu. Těch dárků tam bylo opravdu hodně, až mě to dojalo.

Projekt Českého rozhlasu, podporuje osamocené lidi v domovech a plní jejich přání.

Víte moje představa byla taková, že dárek budu předávat babičce, chvíli si tam s ní sedneme a popovídáme, protože to je vlastně víc, než nějaký kosmetický balíček…. jenže realita byla jiná. Paní pracovnice nám povídala, že komplexy tu jsou dva, jeden je domov pro seniory , kde většinu z nich navštěvují rodiny a dárky jim přivezou. A pak druhý domov pro osoby se zdravotním postiženým a ty nikdo nenavštěvuje a paní Iva patřila právě do toho druhého domova…přešli jsme tam, paní nás upozornila, že Ivča je mentálně zaostalá, trochu stydlivá a nemluví, tak abychom nebyli zaskočeni. Otevřela dveře kanceláře, kde na počítači zadala, že jsem dárek předala. Mezitím ve dveřích nakoukla   paní Natálie, klientka tohoto domova, ukázat jakou dostala zimní bundu. Paní pracovnice říkala, že Natálie je v domově 33 let a nikdo za ní nikdy nebyl. Chápete to ? 33 let a nikdo z rodiny ji nenavštěvuje…Dárky k Vánocům si klienti dávají v podstatě samy. Sociální pracovnice se zeptá seniorky, co by si přála pod stromeček, ta řekne dlouhý zelený svetr, dá pracovnici  400,- Kč a ve svém volném čase jde pracovnice nakoupit ten zelený svetr. Hezký a šílený zároveň. I proto jsou v domově rádi za projekt Ježíškova vnoučata.

Teď ale k naší Ivance, se kterou jsme se setkali ve společné místnosti s dalšími pracovníky. Ivu navštěvuje sice její mamka, ale jen jednou za dva měsíce. To je málo, Iva je pak smutná a ten kontakt, jak nám říkala sociální pracovnice je potřeba častěji. Iva byla na vozíku, dáreček jsme jí předali, rozdělali a ukázali co v něm má. Přála si šampon na vlasy, sprchový gel a něco voňavého na promazání těla. Nevěděla jsem co říkat, hlavně jsem se nechtěla rozbrečet. Iva se styděla, ale když jsme ji namazaly s pracovnicemi na ruku voňavé tělové mléko a říkali, jak krásně voní, najednou se začala usmívat a obě pracovnice vyjekly:  Je to tam, má radost.

A my ji měli taky, protože úsměv nestojí nic, ale znamená mnoho….

Do projektu jsem se přihlásila, protože sama nemám už žádné prarodiče a byť vztahy v rodině jsou velmi těžká věc, tak vánoční svátky jsou pro mne právě „ svátkem rodiny “ – jezdili jsme nejdřív k jedné babičce, tam jsme se sešli všichni, teta, strejda, sestřenice…potom zpívat koledy do kostela, domů smažit kapra, udělat si vlastní vánoce s rodiči a pak k nám přišel děda, nebo jsme šli my za ním. Dneska, kromě mých rodičů, nemáme za kým jezdit a je nám z toho někdy smutno a vzpomínáme.

Jsem ráda, že jsem měla možnost setkat se s paní Ivou, udělat jí radost a vykouzlit jí úsměv na tváři. Nahlédla jsem do prostředí, které je pro mne zcela neznámé a velká poklona patří pracovníkům domova, protože tuhle práci taky nemůže dělat kde kdo. A bylo vidět, že klienti je mají rádi a to je důležité. Když už nemají péči ze strany rodiny, tak ať je jim hezky v tomhle „ domově “ .

Projekt Ježíškova vnoučata má smysl !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *