Někdy ani člověk nemusí chodit daleko, stačí nahlédnout kousek za kopec, aby zjistil, kolik krásy má za barákem….
Bydlíme na Trutnovsku a po horách chodíme často, směrem na Horní Maršov je odbočka doleva na Horní Albeřice. Vždycky jsem říkala Martinovi, co tam je zajímavého a že bych se tam chtěla podívat. Když jsme byli asi před měsícem v informačním centru Veselý výlet, kde jsme si vyzvedávali klíče od hrádečku Aichelburg, tak nám paní ukazovala i další typy na výlety tady v okolí a mezi nima byla i Vápenka v Horních Albeřicích.
Měli jsme pár dní volno a načaté odpoledne, co s tím ? Vzali jsme Lexu (našeho psa Jack Russella) a autem jsme dojeli k informačnímu centru, tam jsme složili zálohu 500 Kč a zaplatili vstupný 40 Kč pro oba. Potom jsme dostali do ruky klíč od muzea, baterku, mapku a mohli jsme vyrazit 🙂
Popojeli jsme do osady Dolní Lysečiny, kde jsme si na parkovišti nechali auto a dál jsme pokračovali pěšky. Sotva jsme z auta vyšli, vykřikovala jsem na Martina, ježiš tady je to hezký, proč si mě sem nikdy nevzal…vydali jsme se cestou směrem Horní Albeřice, kolem chaty Liberta až k Bischofovu lomu, kde je i muzeum Vápenka. Cestu lemuje Albeřický potok, všude jsou krásné roubené chaloupky, louky, lesy a klid. Za dob našich prababiček se tu těžil vápenec, na kamenné věži vápenné pece z 19. století tu vniklo Muzeum Vápenka jako dřevěnná nástavba vytvořená tradičními tesařskými postupy pomocí unikátního vyměření středověkou metodou modulových kružnic.
Odemkli jsme dveře a zůstali jsme s pusou do dokořán, kolem dokola je expozice se stovky fotkami s popisem příběhů o lidech a údolí z Albeřic a Lysečin. K tomu nám sloužila baterka, posvítili jsme baterkou do okénka a do druhého okénka jsem očkem nakoukli a text si přečetli. Já si tyhle starý texty moc ráda čtu…o klukovi, který bydlel s rodinou v údolí sám a neměl tu žádné kamarády a tak dováděl na louce se svým bejčkem, nebo o paní která se v chaloupce narodila a taky tu zemřela. O lidech, který museli být za války transportem odvezeni, o tom jak si vyráběli domácí máslo, sýr, lněný olej. Pod fotkami se zase nacházely pro děti interaktivní hry. Do návštěvní knihy jsme pěkně poděkovali, dveře zamkli a nakoukli jsme do lomu. Byl uzavřený, protože tu prováděli výzkumnou činnost a čerpadly tu odváděli vodu takovým šíleným lešením zpět do potoka.
A my jsme pokračovali dál přes Starou celnici, budova je z roku 1844, dneska je opravená a slouží jako penzion.My jsme se zastavili posedět kousek dál U Dána. Já si dala ledový kafe a Martin pivo Krakonoše (to má moc rád). Nakoukla jsem i dovnitř a musím uznat, že prostředí je moc sympatický, k dispozici je letní terasa, ohniště s grilem a udírnou, houpačky, dětské prolejzačky, hřiště i malej rybníček olemovaný stromy, kde si můžete ulovit pstruha, kterého vám personál rád ugriluje.
Sem tam jsme sezobla nějakou tu borůvku, letos jsou teda mizerně malý. Míjeli jsme stádo bučících krav, ceduli s nápisem pozor státní hranice s Polskem a šlapali jsme dál na sever na Albeřický vrch ( 946 m ), kde se nachází známá Lysečinská bouda. Pátá hodina odbyla a my se stáčeli pomalu k autu směr Horní Lysečiny, kde máte pocit, že jste se ukryli před problémy všedního života. Rozlehlé pastviny, minimum chat a klid, ze kterého vás vyruší leda tak pomalu plynoucí voda z potůčku.
Kolem půl šesté jsme došli ke Zvoničce v Dolních Lysečinách, kde jsme měli zaparkované auto. Dojeli jsme vrátit zpátky klíček od Vápenky, koupili jedny oříškový Krakonošovy oplatky a s hezkým pocitem na duši jsme frčeli domů.
